Umělá inteligence se během posledních let stala běžnou součástí tvorby knih. Ať už jde o ilustrace, rešerše, korektury nebo jazykové úpravy, AI dnes nabízí autorům možnosti, které dříve vyžadovaly desítky hodin práce nebo vysoké finanční náklady. Zároveň ale kolem ní panuje spousta otázek, obav i mýtů.
V tomto článku se podíváme na to, kde AI může být pro autory obrovským přínosem, kdy může naopak škodit, a proč si myslíme, že se za její využití není potřeba stydět — pokud se používá s mírou a zdravým úsudkem.
Plusy využití AI při tvorbě knih
1. Dostupné a krásné ilustrace pro každého
Jedním z největších přínosů AI je oblast ilustrací. Spoustu lidí, kteří mají nádherný text a silný příběh, často brzdí to, že si nemohou dovolit profesionálního ilustrátora. Ceny kvalitních ilustrací jsou pro mnoho začínajících autorů mimo rozpočet — a právě tady AI doslova otevírá dveře.
Umělá inteligence dokáže vytvářet vizuálně atraktivní, atmosférické a pro knihu zcela dostačující obrázky. Díky tomu se mnoho klientů konečně odhodlá vydat svou knihu, protože ví, že pro ni dokážeme vytvořit krásný vizuální doprovod, který by si jinak nemohli dovolit. A upřímně — není na tom nic špatného. Není to podvod, není to ostuda. Je to nástroj, který pomáhá tvořit.
2. Nebývalá rychlost a dostupnost
Ilustrace nebo grafické návrhy lze dnes díky AI vytvářet rychleji než kdykoliv předtím. To znamená kratší termíny, flexibilnější tvorbu a méně stresu pro autora i vydavatele.
3. Skvělý pomocník při psaní — ale ne náhrada
AI je fantastická na ověřování faktů, práci s reáliemi či v momentě, kdy autor zápasí s formulací věty. Umí nabídnout synonymické slovníky, vysvětlit historické souvislosti, připomenout reálie určité země nebo pomoct s jazykovou čistotou textu.
Je to jako mít po ruce velmi schopného asistenta — ale stále jen asistenta.
Mínusy a omezení AI
1. Stigma, které stále přežívá
Přestože je AI běžným nástrojem, někteří lidé ji stále odmítají. Mají pocit, že jde o něco nečistého nebo nekvalitního. Paradoxní je, že v dnešní době už běžný čtenář často nepozná, že obrázek je vytvořený umělou inteligencí. Setkáváme se s tím denně: lidé chválí ilustrátora, a přitom jde o AI, a naopak si někdy myslí, že obrázek je AI, a byl přitom ručně malovaný.
2. Text psaný AI nemá „duši“
A tady přichází zásadní limit, který nechceme přehlížet. Text vytvořený umělou inteligencí není totéž jako text napsaný člověkem. Ano, AI dokáže sestavit správné věty, dokáže napodobit styly, dokáže zaplnit prázdnou stránku. Ale nemá životní zkušenosti, emoce ani ten jemný lidský otisk, který dělá literaturu literaturou.
Když člověk píše, předává do knihy kus sebe. Vkládá do ní myšlenku, cit, bolest, radost, osobní stopu. A k čemu jinému by kniha měla být, když ne k odhalení krásy lidské duše?
Proto si stojíme za tím, že text by měl vznikat lidsky a autenticky — AI může pomoci, ale neměla by tvořit za autora.
Takže… bát se AI, nebo ji používat?
Klíčem je rovnováha. Umělá inteligence není nepřítel. Pokud se používá rozumně, může být obrovským přínosem — usnadnit cestu k vydání knihy, zkrátit dobu tvorby, dodat práci profesionální vizuální podobu, pomoci s fakty nebo stylistikou.
Ale zároveň nemá nahradit člověka tam, kde je lidskost nezastupitelná: v samotném psaní příběhů.
AI není hrozba. Je to nástroj. A jako každý nástroj může být buď zneužit, nebo využit k tomu, aby pomohl vytvořit něco krásného. A my věříme, že při správném přístupu pomáhá autorům skutečně zazářit — nikoli ztratit sebe sama.