Cesty na východ - 1. díl

Popis knihy

„Budete-li chtít pochopit význam slov třeskutý mráz a šepot hvězd, kdy teplota padá pod -50 °C, jste zde správně.“ Má po padesátce už člověk to nejlepší za sebou? Cestovatel Dalibor Beneš vás vyvede z omylu. Ve dvou dílech nekompromisní knihy se vydává do drsné Sibiře a na divoký Pamír. Nejede tam však jako běžný turista. Zapomeňte na uhlazeného průvodce. Cestopis Cesty na východ je syrovou a autentickou zpovědí muže, který si chce dokázat, že je pořád chlapák a třeba že jen vlastní silou, co nejrychleji a co nejdál, je možné být v něčem první. Cesty na východ vás zavedou do míst, kde na desítky a stovky kilometrů daleko nikdo není a vše je možné. Třeba pojídat brusinky hned vedle medvěda, který činí totéž. A také kráčet po mořském ledu, toulat se po hvězdách a nevnímat zlověstné praskání a fontánky vody, tryskající zpod lyží. Dozvíte se, jak správně močit na Bajkale. Zažijete smutek, když se vám vaše oblíbená fena spustí v Irkutsku s místním podvraťákem. Zažijete i situaci, kdy vás hora odevzdá gravitaci a vy padáte s dívkou vstříc věčnosti. A zažijete i mohutný opar vodky, při kterém vás zlatokop Voloďa ověsí kilogramy zlata.

Dalibor Beneš

Co bych tak o sobě mohl říci? Kniha je o vandrování po Sibiři. Já žádný velký vandrovník nebyl. Dílem proto, že mi to soudruzi odebráním pasu neumožnili, dílem proto, že jsem v mládí budoval rodinu a kariéru. Mé dětství bylo dosti smutné, na cestování nebylo pomyšlení. Tak jak k tomu došlo, že až v mé pokročilé dospělosti, v roce 2007, to mé vandování (s vyjímkou první cesty na Bajkal) začalo? Tedy, až když mi bylo 53 let a skončilo pak až slavným pádem ze střechy chalupy v létě roku 2017? Sám nevím. Nebo možná i vím. Proč si chlapi po padesátce kupují silné motorky a háží se do kůže? Proč se chlapi po padesátce vydávají na Sibiř dobrovolně spát po škarpách a omrzat tam někde u Ojmjakonu, nebo nahánět medvěda tam u Omčaku. Já bych věděl. Musí si přece ještě něco dokázat. A tak to bylo i nyní. Pustil jsem se do psaní, abych po sobě zanechal stopu. A kde jinde lze zanechat stopu, než na sněhových pláních Sibiře.