Kristýna Špírková
Duše

Popis knihy
Duše je sbírka básní o tom, co se děje, když se láska promění ve strach a domov přestane být bezpečným místem. Vznikla z let, která jsem se dlouho snažila nechat za sebou. Z ticha za zavřenými dveřmi. Z bolesti, o které se těžko mluví nahlas. Z okamžiků, kdy jsem ztrácela sama sebe a učila se přežívat. Je o domácím násilí, ponížení, vině i o jizvách, které nejsou vidět. Ale není jen o nich. Je také o mateřství, které dokáže být silnější než strach. O odvaze odejít. O hledání vlastní hodnoty, hlasu a místa, kam se člověk může vrátit, když se mu svět rozpadne pod rukama. Tyto básně jsou svědectvím o pádu i o cestě zpět. O tom, že i zlomená duše může znovu najít světlo. A možná i připomínkou, že v té největší temnotě nemusí být nikdo úplně sám.
Kristýna Špírková
Jmenuji se Kristýna Špírková. Jsem učitelka, manželka a hlavně maminka dvou dětí. Ve své práci i doma se snažím vést děti k tomu, aby se nebály mluvit o tom, co je trápí, aby nezavíraly oči před nespravedlností a věděly, že říct si o pomoc není slabost, ale odvaha. Sbírka **Duše** je mojí literární prvotinou. Vznikla z osobní zkušenosti s domácím násilím, ale také z víry, že i z těch nejtemnějších míst vede cesta ven. Prostřednictvím básní otevírám témata bolesti, mateřství, strachu, uzdravení i naděje. Pokud můj příběh pomůže byť jen jednomu člověku najít odvahu promluvit, odejít nebo uvěřit, že si zaslouží bezpečí a lásku, pak měla jeho cesta na papír smysl.
O knize
Tato sbírka nevznikla během několika týdnů ani měsíců. Vznikala několik let. Po nocích. Mezi povinnostmi, starostmi a dny, kdy bylo těžké vůbec vstát z postele. Většina těchto básní začala jako několik vět uložených v poznámkách telefonu. Byly místem, kam jsem si odkládala myšlenky, vzpomínky, bolest i strach. Jediným místem, kde jsem mohla být úplně upřímná. Nepsala jsem je s cílem vydat knihu. Psala jsem je proto, abych to všechno unesla. Postupně se z jednotlivých poznámek staly básně. A z básní příběh o pádu, přežití a návratu k sobě. Dnes, když držím tuto sbírku v rukou, už ji nevnímám jako svědectví bolesti. Vnímám ji jako poslední tečku za obdobím, které skončilo. Jsem uzdravená. A právě proto nastal čas pustit Duši do světa. Pokud v ní někdo najde pochopení, odvahu nebo jen pocit, že v tom není sám, splnila svůj účel.