David Král
Malá domu, smazáno, Neo, Indočína a chip na psa

Krátké eseje o životě, dialogy s AI, cesta do Mexika, suvenýry; 4 cykly - okruhy které se budou týkat každého z Vás. Tato publikace jsou spíš skripta a experimentální Číst více
Popis knihy
Rozměr knihy: 210x297
Krátké eseje o životě, dialogy s AI, cesta do Mexika, suvenýry; 4 cykly - okruhy které se budou týkat každého z Vás.
Tato publikace jsou spíš skripta a experimentální text než vymazlená beletrie ze soutěže krásy. Cyber punkový román, zvlášť pasáž Neo, která byla původně součást románu multiversa.
David Král
Projev akademické svobody. Pokud by mi byl svěřen veřejný nebo akademický úřad, připravil jsem si do foroty tento proslov. Vážím si důvěry a pociťuji vážnost a odpovědnost spojenou s fungováním v tomto systému. Děkuji svým předkům, že mi umožnili převzít toto dědictví, a slibuji, že se je budu snažit zhodnotit a předat svým nástupcům jako hřivnu, korunu, les, pole, hustě popsanou knihu. Zejména bych chtěl poděkovat soudruhu Štěpánovi, jehož tento režim vsadil do vězení za to, že bránil ten minulý. A vedle soudruha Štěpána bych také chtěl vyzvednout soudruha Pavka, který usedl na Pražském hradě a nabízí kolaborantům hnědé minulosti, že je vezmeme zase do hry, za nadšeného souhlasu médií lepševického kultu osobnosti Venci Flašky. Myslím, že hlavním úkolem akademického funkcionáře je uvést takový narativ, po kterém není zvolání „Sieg Heil“ nebo Orwellovy minuty nenávisti, ale rozpačité mlčení. Tak se rodí kritické myšlení a vlastní postoje.
O knize
Ve škole mě učili mnoho hloupostí o tom, jak to na světě chodí… Za bolševika se příliš neakceptovalo co… Dnes se váhy zase vychylují ve prospěch koho… Kdo tedy jsem, se mi jeví jaksi důležitější než co chci… Po vás, po kehile. Taky nás za bolševika učili, že všichni jsou si rovni. Anglicky *people are equal*. Myslím, že ve většině parametrů je to bullshit tvrzení. Lidé si nejsou rovni, protože každý je jiný. Kdo jsem já, Kraldavid@kraldavid.eu, Kraldavid@kraldavid.eu? *Baruch ata Adonaj Elohejnu, Melech ha-olam*… mi dává sílu. Vstát a jít před maloměstské stádo, jsem svobodný člověk. Nejhorší zlo nepáchají vrazi a zloději, ale tupé maloměšťácké, hloupé kreatury kolektivní debility, soutěžící v hmotařství, kdo má lepší auto, byl na exkluzivnější dovolené, nábytek z Ikey…