Jitka Štěpánková
Probuzené vzpomínky z Mořic

Popis knihy
Za každým příběhem leží krajina – a pod ní paměť. Pět povídek inspirovaných skutečnými nálezy, místními pověstmi a historickými událostmi otevírá skrytý svět Hané. Na pozadí zapomenutých střetů, smírčích křížů a dávných rozhodnutí ožívají příběhy obyčejných lidí v neobyčejných chvílích. Každý z nich je jiný – jiná doba, jiní hrdinové, jiná volba. Společné však mají jediné: vyrůstají z konkrétního místa a vracejí se k němu jako k domovu, který se proměňuje – a přece zůstává. Kniha pro ty, kdo vnímají krajinu nejen očima, ale i srdcem.
Jitka Štěpánková
Narodila jsem se v roce 1973 v Brně, kde jsem také vyrůstala. V roce 2001 jsem se přestěhovala za manželem na Hanou – a s časem, krok za krokem, se z tohoto místa stal můj domov. Zamilovala jsem si krajinu i příběhy, které v ní zůstaly ukryté. Historie mě přitahovala odjakživa. Ne ta veliká, sepsaná v učebnicích, ale ta tichá – všední dny mých předků, drobná rozhodnutí, která určovala životy. Když jsem vyčerpala inspiraci v rodinné historii, začala jsem naslouchat příběhům jiných. Někdy stačí jméno v matrice, jindy jen úlomek hřebene, kříž u cesty nebo záznam o soudu. A já si začnu klást otázky: kdo ten člověk byl, co cítil, proč zrovna tehdy něco udělal...? Tyto povídky nevznikly na papíře. Rodily se v tichu krajiny, při hledání v archivech, nebo při rozhovorech s těmi, kdo pamatují. Nejsem historička. Jen věřím, že i zapomenuté hlasy si zaslouží být slyšet.
O knize
Těmito příběhy chci poděkovat místu, kde dnes žiji. Lidem, kteří mě mezi sebe přijali. A krajině, kterou jsem si postupně zamilovala – Hané. Když jsem sem poprvé přišla, před téměř třiceti lety, nelíbilo se mi tu. Krajina mi připadala fádní — táhlé lány, po žních holé, jen tu a tam přerušené silnicí. Teprve časem jsem začala objevovat její tichá tajemství. S nimi se měnil i můj vztah k tomuto místu. Krajina ke mně začala promlouvat. Vyprávěla o lidech, kteří tu žili dávno před námi. Jejich jména se ztratila. Jejich osudy upadly v zapomnění. A tak jsem je zkusila znovu vyprávět. Dala jim tváře, hlasy, život. Až příště půjdeš přes pole… možná ten příběh taky uslyšíš.