Jiří Štěpanovský
Střepy, čili život ve stínu totality
Popis knihy
Formou dlouhé řady drobných i méně drobných příběhů je zábavným způsobem vykreslen obraz čtyřiceti dvou let života Vaška Šedivého, běžného, ničím nevynikajícího člověka. Kniha začíná osudovým rokem Vítězného února, kdy se narodil a končí rokem, jenž následoval po Sametové revoluci. Co rok, to jedna kapitola. Ačkoliv se jedná o soubor jednotlivých momentů, každé z těchto drobných vyprávění má hlubší význam a zrcadlí skutečné události a nálady dané doby se všemi jejími absurditami. Ačkoliv se nejedná o humoristický román, nadhled s jakým autor líčí události nejen obyčejného všedního života ale i běh velkého světa politického někdy rozesměje a pobaví, jindy přiměje k zamyšlení.
Jiří Štěpanovský
Hlavní hrdina knihy je v podstatě mé alter ego. Jsem tedy běžný, ničím nezajímavý člověk, který se narodil tak jako on v roce 1948. Vyučil jsem se elektrikářem, poté se po večerech propracoval k maturitě a léta poznávání uzavřel elektrotechnickou fakultou v Plzni. Celý další život jsem se živil jako technik, projektant což ostatně činím dodnes.
O knize
Nejsem spisovatel a nikdy jsem necítil potřebu jím být. Jediná literární díla, která jsem tvořil, byly technické zprávy či instruktážní příručky k zařízením, na jejichž projektování jsem se podílel. Za svůj život jsem byl svědkem tolika názorových kotrmelců v pohledu na svět, že mě to vedlo k nutkání, tyto mé zkušenosti zaznamenat. Vždycky jsem si všímal bizarních věcí, které jiným unikaly, a trpím sloní pamětí, takže mi v ní tyto zážitky zůstaly a časem mě přivedly k potřebě sdělit je jiným lidem. Vzpomněl jsem si na svá dětská léta, kdy jsem dokázal namastit slohovou práci, jež byla za domácí úkol, ve škole během přestávky. Tato vzpomínka mě přivedla ke zcela pitomé naivní představě o mém latentním nevyužitém talentu. Nepamatuji se, kolik let jsem knihu po nocích psal, kolikrát jsem toho nechal, abych zase k započatému vrátil. Ale když už jsem ji dokončil, jsem přesvědčený, že jako svědectví doby, jíž mladší generace nezažila a je jí těžko pochopitelná, by neměla zaniknout.