Mýtická Legenda o ANCARY: I. Díl: Zrození Vědmy

Popis knihy

Zde na začátku se probouzíme s první hrdinkou, budoucí vědmou Raybeam, někde hluboko v černém lese, pod tím největším svitem luny, jaký jsme mohli spatřit. Všude kolem je nebezpečná noc a temná magie, tady na opuštěné louce, jak už to v tomto světě obyčejně bývá. A tiché zvuky noční přírody dodávají tomuto kouzlu na velikém strachu a obávanosti! Sem tam se ozve zavytí nějakého temného tvora v dálce, strašnějšího než černý vlk, z hlubin nočních můr dětí kouzelníků z Kyrandie. Strach tak veliký a pohlcující zdejší luční krajinu, ale i hrdinku samotnou, až se chce snad i zhmotnit!!

Raybeam se celá třese, husí kůže a mráz jí běhá po těle, sedí tu v trávě jen v roztrhaném šedém kabátku a o minulosti si nic nepamatuje! Kouzelná melodie vanoucí přes uši až do nitra její duše ji pokouší, ať blíže jde! Tam, tam k tomu černému lesu. A Támhle!! Se on už objevuje!! Ani maličká bílá víla nestíhá uletět před tímto odporným Černým Temným Zjevením!!!

"WuiAAAAAA!!!!" Tuhnou jim kosti a dech života se vytrácí! Když On se blíží a k nim potácí!! Kouká jim okem tváří v tvář!? A naše hrdinka i s malou vílou ...padají k zemi!! (Mýtická Legenda o Ancary je ale i propojená nějak s poutí hrdinů v příběhu a sáze o Ryborandii, a nejen s nimi. Vše, co se zde v Ancary odehrává, zasahuje i do jiných časů a historie, daleko za hranice Věčné Noci, která je tím nejstrašnějším jevem a kouzlem, jaké kdy bylo v přírodě spatřeno! Příběh Černých Měsíců je totiž tak velký a starý, že si ho nikdo už nepamatuje! ..Kdo ví, skončí tu vůbec šťastně?? Nebo opravdu budou zdejší Hrdinové Ancary potřebovat pomoc i od ostatních z tohoto prastarého světa!) Dračí Kniha ve stopách keltských a slovanských pohádek, Příběhů Matky Přírody, Víl i Draků.

Daniel Artuš Lorenc Fux

“Autor, Tvůrce a Spisovatel Daniel Artuš Lorenc Fux. Narozen 15.10.1991 v Hustopečích Jižní Moravy.“

Narodil jsem se na krásném místě přírody, lesů, skal a kopců, ale také i vody a blízkých hor, kdysi dávno bájných močálů a bažin. Jednoho nemalého lesa světlušek, lišek a jelenů, kterých tam dnes již už celý počet nežije. Ale jejich kouzlo s kouzlem přírody zde nadále přetrvává, buď v nás samotných krajanech, nebo v krajině samotné. Tímto místem je Pálava! Malý kus krásné země obehnané žlutými poli a vinicemi, nedaleko starého Brna na jižní Moravě v České republice, v zemi dobrého jídla, piva, dračího doupěte a rytířských zápasů, které dodnes zde mají své tradice a obdiv nás dobrých lidí.

Žiji tady už nějaký ten čas a právě tato naše příroda ve středu Evropy mě nejvíce inspirovala už jako malého. To byl právě ten okamžik, kdy jsem se stal vypravěčem dračích příběhů pro nás děti, kde jednoho dne jsem vyrostl jako Spisovatel Velké Dračí Fantazie Ancary. „…Jako bych dnes psal svým srdcem, inkoustem stříbrných slz tkaných z lásky a štěstí, které tu všichni obyvatelé mají.“

Za nocí a nočních úplňků v tichu večera je naše hřejivá krajina naprosto kouzelná! Venku na polích cvrkají hezky cvrčci a vedle nich v rákosí zase kuňkají žáby. Celé se to vzájemně prolíná jako noční čarokrásná hudba jedinečného doteku čisté přírody. Z jedné strany rybníky a jezera, blata patřící starým sumcům, a na druhé straně zelené louky bylin, žlutá pole, vinohrady a krásné bájné lužní lesy. Sucho i mokro dodává tomuto starému místu opravdu na hodnotě i kus vlastního kouzla, které se jen tak někde nevyskytuje.

Za rána je překrásná v odrazech lesních ros a v odpoledních letních hodinách zase oranžová a prozářená sluncem, písní ptáčků a cvrkotem cvrčků jako jedinečný orchestr matky přírody, jež je tu v nás všech. Naleznete zde klid i mír, ticho a pohodu, kde se toho zase tak moc neděje. A v noci zase vůni táboráků šťastných lidí, kteří si rádi zazpívají a trochu i přihnou, ať to je na zahradách, nebo i někde na polích, či jinde v této přírodě malých vesniček.

Obrazy naší minulosti hovoří jasně a kraje vypráví příběhy mnohem více staré, než jsou psané. Bylo to za časů, když zde ještě nebylo tolik vody, kde byl jednou jeden velký divoký les! Všude samí orli, srnky a jeleni, lišky a sovy a sem tam i zbloudilý vlk!

Lesní studánky a prastaré chatky obdělávané dobrým člověkem, dřevěné můstky vedoucí přes říčky a lesní cestičky, doprovázené smíchem bádavých a schovávajících se dětí. Kde večer tato krajina vypadala jako v pohádce o Červené Karkulce a za dne a odpolední zase jako by sem měl přiletět nějaký drak! Pokud si sedláci na polích udělali chvíli pro zasnění.. Všichni místní tyto příběhy známe, doba se mění, ale Srdce zůstávají stejná!

No a já se v tom našel, od té doby vyprávím a píšu knihy, k zachování naší krásné památky, ale i možná k jejímu návratu, dostaneme- li šanci. Z úcty a lásce naší přírodní zemi. (www.ancary.com)